Všichni vědí, že podnikání je činnost riziková, plná zvratů a nejistých finančních příjmů. Podnikatel pracuje minimálně 12 hodin denně, o víkendu, dovolenou si dovolit nemůže. Naproti tomu zaměstnanec si odedře 8 hodin denně a má klid a svých pár peněz jistých. 4 týdny dovolené, víkendy s rodinou, pohoda, klídek, tabáček. Podnikání je plné nejistot a stresu, kdežto nechat se zaměstnat je ideální, pokud člověk chce mít klid a nohy v teple.

Houby z voctem!

Zaměstnání není nic jiného, než falešný pocit bezpečí!

Navíc jako zaměstnanci dostanete za málo muziky málo peněz. A proč hrát melancholické chorály, když vás baví jazz?

Jak zaměstnanci říkají svojí práci? Práce. Jak podnikatelé říkají svojí práci? Zábava, poslání, vášeň.

A kde jsou ty jistoty?

Představme si příběh 50 leté ženy, 25 let praxe, docela slušný plat (slušný z pohledu zaměstnaného člověka, pozn. red.). A pak jednoho dne buch, přijde pan zaměstnavatel a povídá: “Nepotřebujeme tě, tak se připrav, že za týden dostaneš padáka. Domluvíme se na odstupném a nějak se dohodneme, jo?”. A je po jistotách. Pak lidé musejí dělat takové věci, jakože si zajdou za doktorem, nechají si napsat neschopenku, aby mohli pobírat příspěvky a nebyli úplně na mizině.

Aktérce našeho příběhu trvá 3 měsíce, než si najde novou práci. A to je nejspíš jedna z těch úspěšnějších. Není totiž žádný hlupák, nýbrž vysokoškolsky studovaná osoba s doktorským titulem.

Dobrá věc se zdařila, práce se našla a příjmy jsou opět zajištěny. Hurá, konečně jistoty. Žena sice musí denně dojíždět hodinu autem, pracuje víkendy, přesčasy, občas, než aby dojížděla, bydlí přímo v místě pracoviště, tudíž je celý týden pryč a za rodinou přijede jen na víkend, utahaná, jako kočka. No ale hlavně, že má ty jistoty. A pak jednoho dne v pátek přijde pan zaměstnavatel a praví, že v pondělí už chodit nemusí. Už ji nepotřebuje, má padáka. Ale přeci se nějak dohodnou na odstupném, že ano? (Všimněte si slova dohodnout, bude hrát hlavní roli v další části textu.)

Tak vám nevím, tohle jsou nějaké jistoty? Podnikatel sice mnohdy neví, co se bude dít za rok, ale má přehled, jak si stojí, a dokáže odhadnout situaci na měsíc, dva dopředu. A pokud není hloupý, tak si podnikání pojistí finančními rezervami apod. a jen tak něco ho nerozhodí. Kdežto zaměstnanec může dostat výpověď ze dne na den a připravit se na to dokáže jen stěží.

Není výpověď jako výpověď

Až za vámi přijde zaměstnavatel a řekne, že už vás nepotřebuje, dejte si pozor, co mu podepisujete.

Existuje např. tzv. “výpověď dohodou”. To je lejstro, ve kterém zaměstnanec podepíše, že se rozhodl odejít dobrovolně. Aby to vypadalo hezky, tak tam zaměstnavatel přihodí třeba dvouměsíční odstupné (nebo odměnu? čert ví). Oznámení, že příští týden už nemáte práci je dost stresující na to, aby člověk podepsal něco, co vůbec nechce. Že má nárok na tříměsíční odstupné a chce mít ve výpovědní smlouvě uveden správný důvod propuštění? Na to existuje krásná odpověď: “No, víš jaký šéf je, kdyby chtěl, tak tě potopí a nedostaneš vůbec nic. Tak radši podepiš tady tohle.”

A to byste se divili, kolik peněz vás může stát podepsání špatné odstupní smlouvy. Huh, to si radši budu sám dělat účetnictví a naučím se i “má dáti/dal”, než řešit tyhle věci!

Dej pokoj, mě do tohoto kolotoče nikdo nedostane. Nikdy jsem zaměstnaný nebyl a nikdy taky nebudu. Ale vy si klidně buďte, užívejte si svých jistot. Po práci choďte každý den na pivo, vůbec se nevzdělávejte, ať vás můžou chytří manipulovat. Jo, a nezapomeňte taky denně sledovat televizi, ať víte kterou kočku ve které vesnici přejelo auto a co nového úžasného si strašně potřebujete koupit.

Jak řekl klasik: „Na světě jsou pouze dvě jistoty – daně a smrt.“

A co z toho plyne? Že by neměl být nikdo zaměstnaný a všichni podnikatelé? Ale ne. Jen chci zdůraznit, že mít zaměstnání už zdaleka není tak jistá věc, jako to bývalo za našich babiček, které po škole dostaly umístěnku a pak následujících 40 let byly bez starostí. Je potřeba myslet také na zadní vrátka.