Nedávno jsem měl na sraze iPhone vývojářů iosova přednášku na téma, jestli je možné vytvořit svoji vlastní aplikaci s nulovými náklady.

Určitě to možné je! Všechno se můžete naučit a udělat si to sami, bez jediné utracené koruny, avšak i to, co je zdarma, něco stoji. Občas je skutečně lepší investovat pár peněz a delegovat část práce jinam. Já už například vím, že se nemám pokoušet o tvorbu grafiky, protože během času stráveného pokusy o tvorbu alespoň průměrného díla si můžu programováním vydělat na dílo profesionální.

Ano jsou takoví, kteří dokážou vytvořit perfektní design, skvěle programují, umí marketing atd., jako např. autor aplikace Reeder. Takových lidí je však velmi málo, pro nás ostatní smrtelníky je vždy potřeba zamyslet se, jestli neušetříme tím, že si některé věci necháme udělat jinde. Protože čas je dražší, než peníze.

Na čem se dá při tvorbě aplikace ušetřit?

Existuje mnoho způsobů, jak si při vývoji iPhone aplikace práci a čas.

Vývoj

Vůbec se nestydím za to, že většina kódu v aplikacích, které programuji, není mého. Snažím se totiž o to, abych znovu nevynalézal kolo.
Vývojáři mohou využít velké množství volně dostupných knihoven a kódu:

• ukázkové aplikace přímo od Apple
• Github
• Cocoa controls
• a spousty dalších. Google už vám napoví.

Dokonce existují místa, kde se dají koupit nejen komponenty a části aplikace, ale také už hotové celé aplikace, nebo je tam můžete prodávat. Jedno z takovýchto tržišť je Apptopia.

Pokud neumíte sami programovat, můžete se pokusit najít si programátora, který pro vás aplikaci udělá zdarma. To se může stát buďto, pokud si najdete začátečníka, který hledá reference a je ochoten pracovat zdarma (počítejte však, že kvalita kódu bude odpovídat jeho ceně), anebo zkušeného iPhone programátora, který bude ochoten pracovat zdarma za příslib podílu z budoucích zisků aplikace. I já jsem ochoten dohodnout se s klientem na podílu na zisku, pokud mě osloví s něčím velmi zajímavým.

Design

Jak vytvořit design, když nemáte designera? Můžete například:

• koupit hotovou šablonu s připravenou a nakódovanou grafikou – appdesignvault.com, myapptemplates.com
• koupit si předpřipravenou ikonu a upravit si ji – graphicriver.net > Icons > Software
• usnadnit si práci při tvorbě ikony – appicontemplate.com

Pomocí těchto usnadňováků může i iPhone programátor sám docílit dobrého designu. Je však nezbytné, aby velmi dobře znal základní pravidla uživatelského rozhraní (Human Interface Guidelines) a dokázal rozeznat špatnou grafiku od dobré.

Další variantou je najít si začínajícího designera, který chce reference a je ochoten pracovat zdarma (pravděpodobně bude potřeba mu radit) nebo zaujmout zkušeného designera a nabídnout mu podíl na zisku.

Pomocný software

Vývoj iPhone aplikace si lze usnadnit pomocí několika skvělých volně dostupných softwarů zdarma:

• statistiky prodejů + analýzy AppStore – AppAnnie, AppFigures, Applyzer
• efektivní řešení chyb a pádů v aplikaci – Crashlytics
• analýza chování vašich uživatelů – Flurry Analytics
• distribuce testovacích verzí – Testflight
• návrhy a wireframy – POP, Fluid UI

Webová prezentace

Každá iPhone nebo iPad aplikace by měla mít své místečko na internetu. Místečko, kde budou vyzdviženy její přednosti. Profil na AppStore sice je zobrazitelný a vyhledatelný na webu, ale, dle mého názoru, je nedostatečný. Jak ušetřit při tvorbě webu?

• Kupte si hotovou HTML šablonu. Za pár dolarů získáte prvotřídní práci. Já mám dobré zkušenosti s nakupováním na themeforrest.net.
• NEstahujte si HTML šablony, které jsou zdarma! Čas, který strávíte jejich úpravou do použitelného stavu bude mnohem dražší, než placená šablona – freecsstemplates.com.
• Existují kvalitní webové hostingy zdarma/velmi levné. Já využívám appengine.google.com – je škálovatelný, zatím ho nemusím platit, můžu si hostovat libovolné množství webů.
• Existují služby, kde si web naklikáte a jedete, např. webflow.com.

Propagační video

Propagační video je jeden z nejsilnějších marketingových nástrojů na propagaci vaší iPhone aplikace. Zde se vyplatí dát si práci a udělat ho opravdu dobře. Jak na to?

• Vytvořte si video sami. Naaranžujte si pěkné pozadí, natočte váš iPhone a vaše prsty přímo v akci. Pro natáčení postačí lepší foťák nebo iPhone, či iPad. Výsledek i takto jednoduchého postupu může být velmi dobrý.
• Použijte iOS simulátor, aplikaci SimFinger a software pro nahrávání obrazovky.
• Činnost aplikace se dá zachytit také pomocí AirPlay mirroringu a nahrávání obrazovky počítače. Např. pomocí softwaru Reflector.
• Na post processing použijte iMovie. Je to skvělý nástroj na úpravu videa a k Macu ho máte zdarma.
• Dynamiku videa podpořte vhodnou hudbou na pozadí. Vybírat zdarma můžete například na webu freestockmusic.com.

Další inspiraci na tvorbu videa, které zaujme, jsem sdílel také na svém twitteru.

Marketing aplikace

O tom, jak hotovou aplikaci dobře propagovat, toho bohužel moc nevím. Avšak z různých zdrojů jsem se doslechl a dočetl, že placená propagace většinou moc nefunguje. Takže, pokud peníze více potřebujete jinde, do placené reklamy spíše moc neinvestujte.
To, co si lidé nejvíce sdílí je vychytané produktové video. Proto se vyplatí věnovat mu zvýšenou pozornost.
Další věc, která funguje dobře, jsou osobní vazby na redaktory známých portálů píšících recenze mobilních aplikací. Vybudování takovýchto vazeb, ale samozřejmě vyžaduje úsilí a čas.
Tipy od Pavla Mikundy jsou zapracovat do aplikace možnost sdílet komentář k aplikaci na Facebook nebo výzvu k AppStore review.

Shrnutí

Vlastní iPhone aplikaci je možné vytvořit téměř za nulové náklady, ale pokud člověk není všeuměl, který perfektně ovládá programování, design, grafiku, tvorbu webu, videí atp., je lepší soustředit se více na to, co umí, a nechat si některé činnosti zhotovit od jiných. Je to vždy kompromis mezi tím, zdali investovat své peníze nebo čas. Pamatujte také, že koncoví zákazníci ocení kvalitní zpracování, takže investovat peníze a mít profi produkt může znamenat vyšší prodeje, než udělat si všechno nízko nákladově sám a mít produkt sotva průměrný.

Při troše štěstí, důmyslnosti nebo ochoty, podělit se o podíl, můžete na svou stranu získat profesionály, kteří nebudou požadovat za svou práci velké částky.

Významnou roli hrají také osobní vazby a kontakty na odborníky z jiných profesí. Praktikujte činnost, které se říká networking. Může to znít paradoxně, ale často vám pomůžou lidé, kteří nejsou vůbec vaši dobří přátelé, ale spíše jen známí. Tuto skutečnost můžu z vlastních zkušeností potvrdit, hlouběji se tématem zabývá kniha Nikdy nejez sám.

Nezapomínejte neustále sledovat trendy a novinky. Možná zjistíte, že to, co potřebujete už je volně dostupné na internetu a vy byste jen znovu vynalézali kolo.

Znáte ještě další tipy, jak a kde se dá při tvorbě iPhone aplikace ušetřit, o kterých jsem se nezmínil?

Je tomu už více než rok, co jsem začal v Ostravě pořádat srazy iOS vývojářů pod názvem iOSOVA. Dnes vím, že to byla jedna z nejlepších věcí, jaké jsem mohl udělat. Byť mám nyní podstatně méně času, stále se snažím komunitu udržovat a čas od času setkání uspořádat.

Další sraz se shodou okolností bude konat za několik dní, v pátek 15. listopadu 2013 v 18 hodin.

Proč to stále dělám?

1.  Baví mě to – je to skvělý pocit, když něco zorganizujete pro druhé a oni vám pak poděkují, že se jim to moc líbilo a že se těší na další termín. Nabije vás to energií víc, než deset musli tyčinek.
2. Získávám kontakty – díky pořádání srazů jsem se seznámil se spoustou jiných vývojářů a majitelů vývojářských firem, které bych jinak nejspíš vůbec nepoznal.
3. Dozvídám se nové informace – na setkáních probíhají vždy přednášky s cílem obohatit návštěvníky. Spoustu informací se samozřejmě dozvím také při networkingu, který je nedílnou součástí setkání.
4. Dělá mi to jméno – pořádáním těchto akcí jsem se dostal i do povědomí mnoha lidí. Čas od času se mi stane, že se někomu představím a on už mé jméno zná právě díky srazům vývojářů.
5. Dostávám pracovní nabídky – mám zjištěno, že díky iOSOVĚ mě kontaktovalo několik lidí s pracovní nabídkou. Naposledy to byla nabídka na přípravu školení vývoje iOS aplikací. Pokud jste aktivní, ostatní o vás projeví zájem.

Důvody, proč srazy pořádat, jsem shrnul také v Lightning talku na konferenci mDevCamp v roce 2012. (video, v 25. minutě)

Proč na srazy přijít?

Srazy samozřejmě nepořádám jen pro sebe, ale hlavně pro ostatní návštěvníky. Co zde mohou získat?

1. Nové kontakty – potkat se s ostatními lidmi z oboru není nikdy na škodu. Je pravdou, že někteří se nechtějí bavit s ostatními a sdílet své know how, protože se bojí konkurence. Já si ale myslím, že mnohem výhodnější je, si navzájem pomáhat.
2. Nové informace – nejen já, ale také návštěvníci načerpají spoustu zajímavých informací.
3. Spolupracovníky, zaměstnance – nezřídka se stává, že si účastníci během networkingu vzájemně padnou do noty a rozhodnou se pracovat na projektech spolu. Někdy i zástupci firem chodí na setkání proto, že je zde vysoká pravděpodobnost potkat aktivní lidi, kteří jsou pokladem každého týmu. Setkání navštěvují také designéři, weboví vývojáři a lidé z dalších profesí, takže na jednom místě je možné sestavit téměř kompletní tým pro softwarový projekt.
4. Osobní prezentace – přednášející má jedinečnou možnost představit ostatním, čím se zabývá, a zaujmout tak potenciální spolupracovníky, získat zpětnou vazbu, či rady jak se ještě zlepšit.

Kolik tahle sranda stojí?

Samozřejmě, že zorganizování takovýchto události něco stojí. Stojí to především čas. Avšak je to mnohem méně času, než jsem zpočátku očekával, takže jsem byl vlastně mile překvapen. Vynaložené úsilí se mi rozhodně několikanásobně vrátilo díky výše popsaným přínosům.

Finanční stránka je také velmi přívětivá. Zatím jsem nemusel na organizaci srazů vydat ani korunu. S lidmi komunikuji prostřednictvím facebooku, twitteru, blogu a emailu, které jsou zdarma. Akci propaguji svými silami a za pomoci kamarádů také zdarma. Dokonce i prostory lze zařídit zdarma, pouze za útratu. Za týden se bude konat šestý sraz, zatím všechny srazy byly na jiném místě a ještě nikdy jsem nájem platit nemusel. Jediný okamžik, kdy bylo potřeba shánět peníze, byly narozeniny iOSOVY, kdy jsem si pro účastníky připravil narozeninový dort. Bez toho se ovšem obejdete zase až do příštích narozenin.

Pokud jste někdy uvažovali o vytvoření vlastních setkání, ať už v jakémkoli oboru, mohu vám to vřele doporučit. Pokud jste méně odvážní, zajděte alespoň čas od času na sraz vaší komunity. Určitě to nebude promarněný čas.

Pokud máte chuť, přijďte se 15. listopadu podívat, jak se to dělá u nás, v Ostravě, a dozvíte se něco nového o tom, jak se vytváří iPhone aplikace.

Kromě iOSOVY existuje mnoho dalších komunit. V Ostravě například ovacopi, ovasraz, IM sraz a další.

I v jiných městech si určitě najdete ty svoje.

Vlivem špatného finančního managementu jsem se nedávno dostal do situace, kdy mi zbývaly finanční prostředky pouze na dva měsíce živobytí. Pro člověka na volné noze bez pravidelného příjmu, je takováto situace docela nepříjemná. Velmi mě překvapilo, jakým způsobem toto zjištění zvýšilo moji produktivitu. Vidina toho, že za pár měsíců budu na nule byla neskutečně motivující. Bohužel, týden na to mi přišly peníze ze zálohy za aktuální zakázku, takže jsem si tohoto zdravého stresu příliš neužil. Ale i tak jsem si krásně uvědomil, jaké dopady to mělo na mojí psychiku.

Tedy, pokud trpíte nedostatkem produktivity, mé kontroverzní doporučení pro odvážné zní: Hoďte time managementové techniky za hlavu a raději dejte všechny své úspory někam, kde k nim nebudete mít přístup. Nechte si jen prostředky pokrývající vaše průměrné dvouměsíční náklady. A popusťte uzdu své kreativitě. Dva měsíce jsou dostatečně dlouhá doba na to, stihnout něco někde vydělat.

Asi si to ještě někdy zopakuji. Asi poruším zásadu své 3 – 4 měsíční finanční rezervy a odešlu peníze někam, kam na ně nebudu moci šáhnout. A zakusím opět trochu více adrenalinu. Konec konců pod stresem dokážu fungovat docela dobře. A kdyby bylo nejhůř, ještě jsou tu FFF (friends, family and fools), kteří mě dokáží podržet.

Jaké máte zkušenosti s podobnými situacemi nedostatku? Držíte si nějakou finanční rezervu?

Pokud se dnes nudíte, zjistěte, proč máte nedostatek peněz a přečtěte si rady jak vyjít i s málem. Je zajímavé, že články s věnující se problematice nedostatku peněz jsem našel hlavně na webových portálech pro ženy…

Nedávno jsem měl to štěstí strávit cestu Ostrava -> Praha ve společnosti známých osobností českého IT Davda Grudla a Jiřího Knesla. Od diskuze o platových možnostech v ČR jsme plynule přešli na téma dobrého jména.

Jak si vlastně vybudovat dobré jméno?

Ptal jsem se, jestli se dá dobré jméno vybudovat školením – David: “Ne, školení je až druhá fáze”.

Dobré jméno se buduje především:

1. chozením na profesně zaměřené akce a mluvením s lidmi o tom, co dělám
2. blogováním o tom, co dělám
3. přednášením na konferencích a profesních setkáních
4. děláním něčeho navíc, např. organizováním profesních setkání (iosova)

Namítl jsem, že psaní blogu mi zrovna moc nejde. Načež David, úspěšný bloger, mi odvětil, že jemu to dříve taky nešlo. A nyní mu to stále nejde. Má to prostě vydřené.

Kde se inspirovat, když nevíte, co psát na blog, o čem mluvit? Samozřejmě z vaší práce a z diskuzí, které jste vedli na profesních setkáních. Nebo v internetových článcích.

Hodno také zdůraznit, že základním předpokladem dobrého jména je to, že člověk své reputaci dostojí. Pokud o sobě pouze rozhlašujete, že jste nejlepší, ale skutečnost je jiná, bude to jen a pouze klamavá reklama.

O dobrém jméně toho bylo napsáno už mnoho, pokud vás toho zajímá více, začněte třeba na blogu volné nohy.

P.S.: Ještě mě napadlo, že v našich končinách můžou vlastně docela dobře fungovat kurzy na naucmese.cz. Začnete zdarma stylem GTD a myšlenkové mapy za kafe, a postupně si vybudujete zkušenosti a know how, rozjedete placené kurzy a v té chvíli už vaše jméno pomalu stoupá do hvězdných výšin. Já to plánuji v brzké době vyzkoušet.

P.P.S.: A určitě bude fungovat sledování vašich oblíbených, kteří už mají své jméno vybudované, a učení se od nich, co a jak oni pro své jméno dělají.

Nedávno jsem měl to štěstí strávit cestu Ostrava -> Praha ve společnosti známých osobností českého IT Davida Grudla a Jiřího Knesla. Během cesty z mé strany padla otázka, zdali kluci pracují pro české nebo zahraniční klienty.

Měl jsem totiž představu, že aby si člověk jednotlivec přišel na slušné peníze, MUSÍ pracovat pro zahraničí, protože český klient velké částky není ochoten zaplatit. Dostalo se mi ale překvapující odpovědi. Ani jeden pro zahraničí nepracuje (Slovensko neberu, jako zahraničí), a přesto musí mít oba velmi slušný plat, aspoň si to myslím. Následovala tedy logická otázka, jak docílit toho, aby člověk dostal velké peníze i v České republice? Odpověď je poměrně jednoduchá – především musí mít dobré jméno.

O dobrém jménu si popovídáme v dalším článku, pojďme se ještě vrátit k penězům.

Jiří Knesl v jedné své přednášce uvedl, že běžný programátor může použít zhruba následující schéma pro odhad ceny své práce:

• moc toho ještě neumím – 100 Kč/h
• umím dobře něco běžně používaného – 400 Kč/h
• mám dobré jméno v oboru, jsem zárukou a mám mnoho referencí – 800 Kč/h
• mám dobré jméno a zákazníky v zahraničí, umím něco ne tak běžného  – 1000+ Kč/h

Samozřejmě je nutné sledovat konkurenci a cenu přizpůsobit tržním podmínkám a situaci v konkrétním oboru. Toto schéma však může posloužit jako dobrý odrazový můstek těm, kteří tápou.

Po těchto informacích jsem byl nucen připustit, že i prací pro české klienty se dají vydělat slušné peníze a daleko vhodnější je nejprve budovat si dobré jméno a až pak vyhledávat zahraniční klienty.

Co si myslíte vy? Máte další tipy na zvýšení hodinové sazby? Soustředíte se více na budování jména v oboru nebo na hledání zahraničních klientů?

Během posledních dvou týdnů jsem spal na 7 postelích, ve 3 městech, pracoval jsem na 8 různých místech, obědval s cca 12 lidmi. Byl jsem tak trošku ostravským bezdomovcem. Do batohu jsem si sbalil laptop, trochu oblečení, svačinu a pár dalších věcí a vyrazil do víru velkoměsta. Přespával jsem u kamarádů, občas jsem zajel k rodičům vyměnit si špinavé prádlo a dohnat spánkový deficit. Bylo to skvělé, vzrušující, na druhou stranu i vyčerpávající, ale rozhodně cenný zážitek. Za tuto dobu jsem byl v kontaktu s přáteli mnohem víc, než normálně, protože jsem nemohl být zavřený doma – nebylo žádné doma.

Po této zkušenosti musím spaní u kamarádů vřele doporučit. Je to vynikající způsob, jak se s nimi udržet v kontaktu. Můžete pokecat, popít, uvařit si jídlo, podívat se na film, a mnoho dalšího. Pokud chodíte s přáteli na oběd proto, abyste je vůbec někdy viděli, zkuste jim navrhnout, že vy u nich, nebo oni u vás někdy přespí.

A kdybyste se chtěli stát digitálními bezdomovci (to je má parafráze na digitální nomády), zde je malý návod.

Výbava správného bezdomovce

Co takový bezdomovec potřebuje? Nic. Noviny a krabicové víno. Digitální bezdomovec také nepotřebujete skoro nic. Můj inventář čítal:

• Macbook, iPhone, iPad + kabely
• náhradní tričko a svetr, pár trenclí a ponožek, tričko na spaní
• malý ručník, kartáček na zuby, hřeben, náplast
• čajová lžička, kapesní nožík, menší plastová krabička, 3 gumičky
• plastová láhev 0,75 l
• deštník
• zápisník a pero

Toť vše. S tímhle jsem si bohatě vystačil a nic mi nescházelo. Rozhodně není potřeba tahat si šampón, zubní pastu, pyžamo, nebo jiné zbytečnosti! Heslo zní: Neberte s sebou nic, co si můžete půjčit.

Ze všeho nejdůležitější je mít kvalitní oblečení! Nemůžete si dovolit ráno zmoknout a pak celý den chodit v mokrých botách, půchýře taky nejsou to pravé ořechové. Stejně tak kvalitní bunda v zimních měsících je k nezaplacení.

Jak zvládnout práci

Bezdomovci moc nepracují. Digitální bezdomovci ano! Pokud máte kancelář, tak není co řešit. Pokud pracujete z domu, tak je situace o něco horší, protože žádný domov nemáte. Jestliže vám k práci stačí počítač a internet, tak se dá docela v pohodě pracovat z kaváren, nákupních center, či coworkingů nebo třeba v kanclu vašich kamarádů. Chce to trošku cviku a vychytat ty správná místa. Já už jich naštěstí mám v Ostravě pár odzkoušených. A pokud se vám nechce sedět v kavárně samotným, není nic jednoduššího, než si pozvat pár přátel.

Velmi důležitý je spánek! Pamatujte na to, že vaši hostitelé můžou třeba ráno vstávat na 7 a vy s nimi. Nebo můžou večer popíjet whisky a vy s nimi. Pokud plánujete následující den pobíhat po městě a udělat nějakou práci, potřebujete na to mít dostatek energie.

Jak zvládnout jídlo

Jídlo je docela výzva. Nemáte moc možností, jak si jídlo připravit nebo dokonce vařit. Přesto se dá s trochou přípravy udržet velmi zdravé stravování.

Začněme snídaní. Nejlepší je, když snídani připravíte pro sebe a svého hostitele. Míchaná vajíčka jsou perfektním základem dne – večer nakoupíte suroviny, ráno je ukuchtíte a v batohu máte opět místo. Uděláte radost sobě i kamarádovi/dce, pochutnáte si na dobré snídani, ušetříte za podobné jídlo v restauraci,.. no prostě tím zabijete asi 10 much jednou ranou.

Svačiny se dají docela hravě pořešit nákupem v supermarketu a okamžitou konzumací. Zde přichází ke slovu možná neočekávané položky mého inventáře. Nožík – umožní vám cokoliv si nakrájet. Lžička – můžete s ní jíst hromadu věcí, např. jogurt. Plastová krabička – pro uchovávání potravin, např. nakrájené zeleniny. Gumičky – v obchodě posbírate pár sáčků a cokoliv do nich zagumičkujete, např. musli s ořechy.

Pár tipů na svačinku:

• tvaroh + banán + kousek čokolády + mandle – kupte si měkký tvaroh ve vaničce a do ní rovnou nakrájejte a vmíchejte ostatní ingredience)
• jogurt + müsli(= doma připravený oves + rozinky + ořechy + kokos, v sáčku zagumičkované) – rovněž smícháme a rovnou jíme z jogurtového kelímku
• jogurt + banán + mandle v čokoládě
• sýr cottage s něčím (někdo uvádí, že se dá jíst s banánem, já jsem to zkoušel jednou a bylo to docela divné, ale zasytí to)
• pečivo samotné – libovolná houska s posypkou chutná i samotná
• rohlík s banánem – vyzkoušejte, pokud jste tohle jídlo ještě nejedli
• pečivo + přikusovat sýr, zeleninu, plátky slaniny…
• pokud vám zbudou vejce ze snídaně, tak si je třeba uvařte na tvrdo a vezměte do krabičky
• a určitě se dá vymyslet spousta dalších “receptů”

Obecná pravidla k jídlu:

Pozor na pečivo! Bílá mouka není dobrá, věřte mi. Proto nejím žádné bílé pečivo. Problém je, že i to tmavé bývá občas jen obarvené bílé. Moc se v tomhle nevyznám, ale pro jistotu nejím nic, co má cedulku pšeničné pečivo a vypadá podezřele. Dobré pečivo je celozrnné nebo vícezrnné. Možná i žitné.

To, co vás zasytí, jsou bílkoviny (a tuky). Cílem je jíst bílkoviny a omezit sacharidy. Proto tvaroh, sýr cottage, tvrdé sýry, ořechy, slanina, to vše obsahuje hromadu bílkovin (a/nebo tuků). Sacharidy jsou pečivo, ovesné vločky, trochu i jogurt. Není úplně možné se sacharidům vyhnout, ale lze je výrazně omezit.

Oběd je klasika, někde v restauraci meničko. Nejlépe zajít s kamarády.

Večeře podle situace – v restauraci, udělat si svačinku, nebo pokud už jste ubytováni, můžete něco ukuchtit, případně může být ukuchtěno vám.

Není absolutně potřeba jíst nějaké fastfoody, kupovat bagety, sendviče nebo jiné srajdy.

Co na pití? Prachsprostá obyčejná voda z kohoutku. Té najdete všude dostatek.

Závěrem

Samozřejmě, že tento styl života se dá praktikovat jen krátkodobě. Většinou po týdnu už člověk potřebuje dorazit do „základního tábora“, kde si může vyprat/vyměnit prádlo, oholit se, dospat se, a celkově si odpočinout.

Proč jsem takto bydlel? Kamarádka se mě ptala, jestli před něčím neutíkám? Neutíkám, milá kamarádko. Naopak objevuji nové zkušenosti a rozšiřuji obzory. Dva týdny objevování mi zatím stačily, ke konci už jsem se cítil docela hloupě, že pořád surfuju po svých kamarádech. Jsem jim všem velmi vděčný, za to, že se mě ochotně ujali, a věřím, že je to vůbec neobtěžovalo.

Nyní už nejsem Ostravským bezdomovcem. Sehnal jsem si totiž bydlení na 4 týdny v Brně, takže z digitálního bezdomovce se stane digitální nomád (ta hranice je velmi tenká, že?). V Ostravě však stále bydlení nemám, takže pokud víte o někom, kdo pronajímá pokoj, neváhejte se na mě obrátit. V opačném případě doufám, že zajdeme na pivo v Brně!

A ještě jednu věc jsem při svých cestách zjistil:

Kartáčky CURAPROX vládnou světem! U všech, u kterých jsem nocležil, jsem ho viděl. Já mám CURAPROX soft 1560 modrý, jaký máte vy?

Pokud jste zvědaví na mé další životní adventury, můžete mě sledovat na Facebooku, budu postovat zajímavosti, na které narazím.

Všichni vědí, že podnikání je činnost riziková, plná zvratů a nejistých finančních příjmů. Podnikatel pracuje minimálně 12 hodin denně, o víkendu, dovolenou si dovolit nemůže. Naproti tomu zaměstnanec si odedře 8 hodin denně a má klid a svých pár peněz jistých. 4 týdny dovolené, víkendy s rodinou, pohoda, klídek, tabáček. Podnikání je plné nejistot a stresu, kdežto nechat se zaměstnat je ideální, pokud člověk chce mít klid a nohy v teple.

Houby z voctem!

Zaměstnání není nic jiného, než falešný pocit bezpečí!

Navíc jako zaměstnanci dostanete za málo muziky málo peněz. A proč hrát melancholické chorály, když vás baví jazz?

Jak zaměstnanci říkají svojí práci? Práce. Jak podnikatelé říkají svojí práci? Zábava, poslání, vášeň.

A kde jsou ty jistoty?

Představme si příběh 50 leté ženy, 25 let praxe, docela slušný plat (slušný z pohledu zaměstnaného člověka, pozn. red.). A pak jednoho dne buch, přijde pan zaměstnavatel a povídá: “Nepotřebujeme tě, tak se připrav, že za týden dostaneš padáka. Domluvíme se na odstupném a nějak se dohodneme, jo?”. A je po jistotách. Pak lidé musejí dělat takové věci, jakože si zajdou za doktorem, nechají si napsat neschopenku, aby mohli pobírat příspěvky a nebyli úplně na mizině.

Aktérce našeho příběhu trvá 3 měsíce, než si najde novou práci. A to je nejspíš jedna z těch úspěšnějších. Není totiž žádný hlupák, nýbrž vysokoškolsky studovaná osoba s doktorským titulem.

Dobrá věc se zdařila, práce se našla a příjmy jsou opět zajištěny. Hurá, konečně jistoty. Žena sice musí denně dojíždět hodinu autem, pracuje víkendy, přesčasy, občas, než aby dojížděla, bydlí přímo v místě pracoviště, tudíž je celý týden pryč a za rodinou přijede jen na víkend, utahaná, jako kočka. No ale hlavně, že má ty jistoty. A pak jednoho dne v pátek přijde pan zaměstnavatel a praví, že v pondělí už chodit nemusí. Už ji nepotřebuje, má padáka. Ale přeci se nějak dohodnou na odstupném, že ano? (Všimněte si slova dohodnout, bude hrát hlavní roli v další části textu.)

Tak vám nevím, tohle jsou nějaké jistoty? Podnikatel sice mnohdy neví, co se bude dít za rok, ale má přehled, jak si stojí, a dokáže odhadnout situaci na měsíc, dva dopředu. A pokud není hloupý, tak si podnikání pojistí finančními rezervami apod. a jen tak něco ho nerozhodí. Kdežto zaměstnanec může dostat výpověď ze dne na den a připravit se na to dokáže jen stěží.

Není výpověď jako výpověď

Až za vámi přijde zaměstnavatel a řekne, že už vás nepotřebuje, dejte si pozor, co mu podepisujete.

Existuje např. tzv. “výpověď dohodou”. To je lejstro, ve kterém zaměstnanec podepíše, že se rozhodl odejít dobrovolně. Aby to vypadalo hezky, tak tam zaměstnavatel přihodí třeba dvouměsíční odstupné (nebo odměnu? čert ví). Oznámení, že příští týden už nemáte práci je dost stresující na to, aby člověk podepsal něco, co vůbec nechce. Že má nárok na tříměsíční odstupné a chce mít ve výpovědní smlouvě uveden správný důvod propuštění? Na to existuje krásná odpověď: “No, víš jaký šéf je, kdyby chtěl, tak tě potopí a nedostaneš vůbec nic. Tak radši podepiš tady tohle.”

A to byste se divili, kolik peněz vás může stát podepsání špatné odstupní smlouvy. Huh, to si radši budu sám dělat účetnictví a naučím se i “má dáti/dal”, než řešit tyhle věci!

Dej pokoj, mě do tohoto kolotoče nikdo nedostane. Nikdy jsem zaměstnaný nebyl a nikdy taky nebudu. Ale vy si klidně buďte, užívejte si svých jistot. Po práci choďte každý den na pivo, vůbec se nevzdělávejte, ať vás můžou chytří manipulovat. Jo, a nezapomeňte taky denně sledovat televizi, ať víte kterou kočku ve které vesnici přejelo auto a co nového úžasného si strašně potřebujete koupit.

Jak řekl klasik: „Na světě jsou pouze dvě jistoty – daně a smrt.“

A co z toho plyne? Že by neměl být nikdo zaměstnaný a všichni podnikatelé? Ale ne. Jen chci zdůraznit, že mít zaměstnání už zdaleka není tak jistá věc, jako to bývalo za našich babiček, které po škole dostaly umístěnku a pak následujících 40 let byly bez starostí. Je potřeba myslet také na zadní vrátka.

Je konec roku a všichni tak nějak sepisují co se jim za rok povedlo, co ne a čeho by chtěli dosáhnout v roce příštím. I já se přidám do mainstreamu. S uplynulým rokem jsem nad míru spokojen a těším se na ten příští. Držte si klobouky, začínáme!

Svoboda

Ukončil jsem práci na klientských zakázkách, protože byly dost svazující a moc už mě to nebavilo. Nyní více než půl roku pracuji s kamarády Lukášem a Martinem na vlastních iOS aplikacích, to mě baví daleko víc.

Skutečnou svobodu jsem si ale uvědomil až při dvouměsíční nomádské dovolené v Německu. Nechal jsem se inspirovat kamarádem Pepou a jeho Zápisky z Berlína a odjel jsem za ním na návštěvu. Možnost jen tak se sebrat a odjet kamkoliv je naprosto úžasná. Tohle je skutečná svoboda. A už chápu, proč se kvůli svobodě vedlo v historii lidstva tolik válek. Pobyt v Německu mě velmi výrazně ovlivnil a uvědomil jsem si např. že není dobré neustále pracovat a že člověk potřebuje také udržovat zdravé tělo a mysl a poznávat nové věci.

Zdraví

V mládí jsem hodně sportoval, ale pak jsem začal sedět u počítače. Nyní se naštěstí strany začínají vracet zpět do normálu, už jsem opět schopen uběhnout 6 kiláků nebo se hodinu honit za míčkem v tělocvičně. A cítím mnohem více energie a lépe se mi i pracuje. Důležitou složkou zdravého životního stylu je jídlo. S tím jsem poslední dobou začal taky trošku experimentovat. Rád čtu Tima Ferrise a jeho rady všeho druhu. Nízko sacharidová dieta se mi fakt zalíbila, a díky ní jsem se naučil ocenit kvalitu jídla a zjistil, že mě hodně baví vaření.

Lidé

Začal jsem se více stýkat s lidmi. Ale ne jen tak ledajakými lidmi. S lidmi chytrými. S lidmi, kteří mě mohou obohatit. Pěkně o tom píše kamarádka Květka. Osobnost člověka velmi významně ovlivňují lidé, se kterými přichází do kontaktu. Aneb když se budete vídat s hospodskými povaleči, stane se z vás hospodský povaleč. Když s milionáři, stane se z vás milionář. Své milionáře potkávám všude možně, na barcampech, IM srazech a jiných konferenčních akcích. Výborná věc je pořádat vlastní akce. Já jsem začal se srazy iOS vývojářů a dal jsem jim název iosova. Lidé by si měli hlavně pomáhat a takovéto setkání jsou k tomu přímo určené.

Vzdělání

Stal jsem se hrdým nositelem titulu Ing. Ale to mi nestačilo, takže ve svých studiích pokračuji. Měl jsem tu čest podívat se na studium z druhého pohledu – pohledu učitele – bezvadná zkušenost. Omezil jsem přísun informací z internetu a přestal odebírat RSS kanály. Sleduji už jen ty články, které se ke mě dostanou skrz twitter. Místo toho jsem začal více číst knihy, většinou ze sféry podnikání a motivační literatury. Také jsem si trošku oťukal online kurzy na coursera.org a velmi se mi líbí. Jelikož mě baví i přednášení, stal jsem se členem ostravského klubu Toastmasters a pracuji na zlepšení svých řečnických dovedností. Započal jsem také dlouhou a trnitou cestu finančního vzdělávání, protože mám peněz více, než utratím, a nechci se jen tak nečinně dívat, jak chudinky ztrácejí svoji hodnotu. Trošku teď testuji akciové fondy, žádné terno to asi nebude, ale hlavní je, že se s těmi penězi snažím něco dělat.

Cíle a předsevzetí pro rok 2013

Vloni jsem si dával jedno novoroční předsevzetí – že budu chodit včas. A stejně jsem ani to jedno nezvládl dodržet. Letos to bojkotuji úplně. Navíc “předsevzetí” si dávám, když jsou potřeba, ne když je Nový rok.

Ani cíle pro mě zatím asi moc nejsou. Kdysi jsem si sestavil několikaletý plán, čeho bych chtěl dosáhnout, a stejně jsem se od něj odchýlil. Navíc plánování je jen hádání. Já prostě nejradši dělám to, co mě aktuálně baví.

Každopádně v dalším roce bych chtěl:

• cestovat – poznávat nové kraje, lidi, zážitky, … k tomu není co dodat
• minimalizovat – zbavit se co nejvíce zbytečností. Jak fyzických, např. zbavit se nábytku, který se mi během bydlení na privátech nastřádal a se kterým jsem se neustále musel stěhovat, a jiného harampádí, které se mi všude možně válí. Tak i věcí nehmotných, činností, které dělám na počítači nebo musím někde zařídit a přitom bych je dělat nemusel nebo by to mohl dělat někdo jiný.
• otáčet peníze – trošku lépe vědět, jak s penězi naložit a naučit se, že jsou pouze prostředkem k tvorbě něčeho dalšího, nikoliv cílovým produktem.
• vzdělávat se – číst více knih a sledovat více online kurzů. Instituce jménem škola? No, uvidíme, jak dlouho se tam ještě zdržím.
• vařit – vaření mě momentálně začalo bavit, tak si ho chci proklepnout trošku důkladněji. Navíc je to zajímavá alternativa obživy, kdyby náhodou lidé přestali používat iPhony a nikdo už by nechtěl kupovat moje aplikace.

Pro inspiraci doporučuji přečíst článek od Franty, ve kterém mimo jiné naleznete odkazy na další zpovědi činorodých lidí.

Během práce na volné noze jsem si prošel různými obdobími, kdy jsem porovnával, jestli je lepší pracovat z domu nebo docházet do kanceláře. Až nyní mám konečně pocit, že jsem našel tu správnou recepturu na vytvoření si ideálního pracovního prostředí.

Při svých začátcích jsem hodně pracoval z domu. To mě ovšem po určité době bavit přestalo a začal jsem mít k práci zde docela odpor. Asi po dvou letech práce z domácího prostředí jsem to už opravdu nemohl vydržet a domluvil jsem se s kamarády na sdílení společného kanclíku pro zhruba 3 – 4 lidi. Takto jsem fungoval asi šest měsíců a bylo to moc príma. Mohli jsme pokecat, chodili jsme na obědy. Kolem nás byly další skupinky a menší firmy, takže nebyla nouze o poznávání nových zajímavých lidí.

Bylo to skvělé, ale mělo to nějaké své mouchy. Nájem za kancelář. Dojíždění. Omezenost služeb v kanceláři. Občas bylo komplikovanější pracovat brzy ráno, dlouho do noci, o víkendech atp. Ale pokud váháte, takovouto sdílenou kancelář i přes drobné nevýhody můžu vřele doporučit.

Variatio delectat – změna je příjemná

Nyní jsem našel řešení, které mě uspokojuje nejvíce. Je to kombinace práce z domu a “coworkingu”. Coworking uvádím v uvozovkách, protože nevím, jak moc splňuje jídelní koutek nákupního centra, či oddělení městské knihovny, jeho definici. Každopádně prostředí na práci je to výborné. Nutno podotknout, že jen krátkodobě, to mi ale nevadí. Nepotřebuji coworkovat každý den, stačí mi jednou, dvakrát do týdne změnit pracovní prostředí.

Takto nepřicházím o pohodlí domova, kde mám vše ihned k dispozici, netrávím čas dojížděním do kanceláře, můžu si uvařit jídlo, když mám chuť, nebo se domluvit s kamarády a zajít s nimi na oběd. Ale zároveň, když mě nebaví sedět doma, vyrazím někam do světa a strávím den v jiném prostředí. Dobiji si baterky a pochytím nové kreativní myšlenky. A toto mi vystačí zase na pár dní práce z domácího obyčejného prostředí. Abych ve světě neseděl úplně sám, čas od času vytvořím na Facebooku událost a pozvu pár svých přátel, aby pracovali se mnou.

Jako bonus začínám praktikovat práci ze zahraničí. Například poslední léto jsem strávil téměř dva měsíce v Německu, kde jsem pracoval v podstatě ve stejném stylu – většinou doma, občas v různých kavárnách nebo coworkingových centrech. Zatím jsem tuto pracovně-dovolenkově-poznávací-inspirující cestu uskutečnil jen jednou, ale rozhodně se chystám na další podobné výlety.

Kde coworkovat na částečný úvazek

Pracovat se dá kdekoliv, kde mají internet. Důležité je, aby design interiéru vypadal pěkně a aby tam byl přítomen někdo další pracující na počítači, tabletu nebo alespoň skupinka studentů lamentujících nad otevřenými učebnicemi. Například v Ostravě doporučuji zajít si do jídelního koutku nákupního centra Forum Nová Karolina.

Já se občas zastavím v kanceláři kamarádů Craneballs, kteří mi ochotně poskytnou místo u svého stolu. Jindy zavítám do coworkingového centra VIVA Ostrava. Nebo když mám cestu do Prahy, rád pracuji den, dva v kanceláři svých kamarádů. V Praze také můžu doporučit moc pěknou kavárničku Friends Coffee House nebo klasiku Starbucks na Václaváku. S příchodem Regiojetu a Leo Expressu není vůbec marné pracovat i ve vlaku. Huh, vítejme ve 21. století.

Rozhodně plánuji navštívit další místa. V Ostravě Avion Shopping park, městskou knihovnu, coworking Stará Aréna nebo kavárnu Industrial Cafe. Pro Prahu mám na seznamu HUB Praha, Node 5 a Národní technickou knihovnu.

Budu vděčný, když mi do komentářů napíšete tipy na další místa, kde by se dalo “coworkovat”. Nejčastěji bývám v Ostravě a Praze, ale uvítám i doporučení pro Olomouc nebo Brno – člověk nikdy neví. Pokud i vy zkoušíte podobný styl práce, rád se dozvím, jaké jsou vaše zkušenosti a jaké pracovní prostředí preferujete.

A závěrem bych vzkázal:

Neseďte pořád na jednom místě. Změna je život.
Ten, kdo se bojí změn, bojí se života.

Pracuji jako freelancer. S klienty se většinou domlouvám na fixní částku za projekt. Avšak dlouhou dobu jsem externě spolupracoval s firmou Inmite, kde jsem byl placen podle počtu odpracovaných hodin. Nyní, když jsem opět placen za práci a ne za čas, si uvědomuji, že hodinová mzda je špatná.

Hodinová sazba snižuje produktivitu

Hodinová mzda totiž dává zelenou neefektivnosti. Protože když vám něco trvá déle než byste chtěli, tak místo toho, abyste se snažili tuto činnost optimalizovat, raději si řeknete: „Pracoval jsem víc hodin, vydělal jsem víc peněz. Pohodička.” To ale z principu nedává moc smysl. Jakožto programátor vytvářím nějaký produkt. Na konci dne je hodnota tohoto produktu vždy stejná, a nezáleží na tom, jestli jsem ho vytvořil za deset hodin nebo jsem nalezl efektivnější způsob a stejně kvalitního výsledku docílil za hodin pět. Proto dle mého názoru hodinová sazba značně znevýhodňuje produktivní pracanty a nahrává flákačům.

Navíc, já tvrdím že,  z dlouhodobého hlediska není možné věnovat se programování 8 hodin denně při plném nasazení. To je prostě na bednu. Já při práci vypínám chat, nesleduji novinky, nekomunikuji s okolím, ale plně se uzavírám do světa jedniček a nul. Můj pracovní den má v průměru 5 až 6 (fakturovatelných) hodin. Takže v podstatě nikdy nejsem schopen dosáhnout full-time pracovního nasazení. Proto velice obdivuji údajné 10 až 12 hodinové nasazení startupistů makajících na svých projektech každý den včetně víkendu. Já bych z toho po týdnu zmagořil. A dost pravděpodobně nejsem sám.

Jak z toho ven

Když tedy neúčtovat po hodinách, nabízí se možnost práci počítat na dny – mendeje. To mi ale pořád přijde jako rizikové. Ono není zas tak těžké proflákat celý den, že…?

A tak jsem se rozhodl, že má nejmenší účtovatelná jednotka bude týden. Menvík. To už mi zní docela rozumně. Odhadování času s přesností na 1 týden považuji za dostačující. Na druhou stranu, 7 dní je docela dlouhá doba, a tak jsem se rozhodl svůj menvík nabízet ve dvou variantách – plné pracovní nasazení a poloviční nasazení. S tím, že finanční hodnocení bude 100% full-time, 42% part-time. Tedy pokud klient nebude spěchat na dokončení projektu, může si mě zaplatit na poloviční úvazek a místo polovičních peněz bude platit jen 42%. Samozřejmě datum vyhotovení se prodlouží zhruba dvojnásobně oproti full-time úvazku. Ale zákazník ušetří 16% z celkové sumy. A mně zůstane více volného času, za který jsem vděčný, a proto jsem ochoten dát slevu.

Jak toto téma vnímáme vy? Pracujete raději hodinově nebo úkolově. Zvládáte pracovat 8 hodin denně nebo i více?